Muž bez vize = vztahový parazit

Muž bez vize je průšvih. Pro svou ženu, pro svoje děti, kamarády i kolegy … ale především sám pro sebe. Bez vize je chlap v životě ztracenej, plnej pochyb a nejistot. Jeho život řídí obavy a strachy. Jeho koule jsou pěkně utažený ve svěráku. Jeho srdce lapený v temným kriminále jeho mysli.

Co to vlastně vize je a jak souvisí s partnerským vztahem?

Vize je to, co dává životu chlapa smysl. To co ho bytostně naplňuje a “nutí” ho ráno vyskočit z postele a jít si tuhle představu plnit. Jít plnit sám sebe. Vize je to, co muž vidí, když se pravdivě podívá do svého nitra. Když se se skutečně setká sám se sebou a se svým autentickým já. Vize mu ukazuje, kam má dojít a hlavně proč tam má dojít. Když vidí, co chce a proč to chce, pak to dokáže i udělat. Důležité je, aby životní vize či záměr vycházel z nitra a ze srdce, aby to nebyl jen plochý kalkul mysli, která nás umí tak mazaně obelhávat.

Kde v tom celém hrají roli vztahy a žena?

Chlap se potřebuje někde realizovat. Kdekoli. A když mu chybí jeho vlastní životní záměr, cítí se prázdný a slabý. Jeho bytí někde hluboce uvnitř pozbývá smyslu. Život se smrskává na plnění (nesmyslných) úkolů, podávání výkonů (hlavně pro ostatní) a plnění představ a vizí těch druhých. A především se z života vytrácí radost a vášeň. Prostě chlap pomalu zevnitř umírá a chřadne. Je v útlumu.

Jenže mozek je však chytrý a tak začne hledat prostor pro sebe realizaci všude okolo (když to nejde uvnitř). A partnerský vztah je jedním z míst, kde se tomu velmi často děje. Když se muž neumí naplnit sám a jeho život postrádá smysluplnou a pravdivou vizi, začne být jeho životním záměrem ideální vztah. Na první pohled to možná vypadá dobře … kdo by nechtěl ideální vztah, jenže v tomhle případě se z toho stává vztahové vězení.

Vztah jako vězení …

Protože ze vztahu se stává něco, co takového muže musí naplnit. On do vztahu nevstupuje nebo v primárně něm není, aby sdílel se ženou svoje dary, svou radost a cestu životem, ale aby od ní (vztahu) získal něco, co si sám dát neumí. Klade tak nesplnitelný nárok na ženu/vztah – naplň mě, dej smysl mému životu, dělej mi jen dobře, bav mě, udělej mne šťastným a naplněným. Chce, aby mu vztah zaplnil jeho vlastní životní díru. A to jednoduše nelze.

Takový muž bude vztah vnímat jako hlavní zdroj energie a to není dobré. Má to být právě vize, která dává muži obrovskou energii do života. A když to není vize, tak to je žena (vztah). A proto se z muže stává vztahový parazit. Energeticky se na vztahu přiživuje. Samozřejmě není jen pasivní. Naopak. Někdy vyvíjí ohromnou aktivitu, aby vztah byl podle jeho představ. Přeci ze vztahu se stal jeho životní projekt, který musí budovat. Je to vlastně paradoxní – od ženy čerpá energii, aby pro ní mohl budovat ideální vztah.

A aby jí uspokojil, je ochoten udělat mnohé. Někdy cokoli. Snaží se jí zavděčit a přinést jí modré z nebe i za cenu nerespektování svých potřeb, přání a hranic. Kvůli tomu všemu je ochotný popřít sám sebe a překračovat vlastní hranice. Kvůli výsledku – ideální vztah – je schopný ničit sám sebe. Tak mu velí jeho mozek – až se ti povede vytvořit ideální vztah, pak tvůj život bude naplněný, to je tvůj smysl života a zdroj tvojí energie.

Takový muž pak není svobodný a co je nejdůležitější – není plně ve své síle. Obětoval svou svobodu i sílu vztahu. Jeho podvědomí je plně fokusované na vztah a to dlouhodobě nepřináší mnoho dobrého. Žena totiž perfektně vycítí, když se pro ní muž obětuje a neumí naplnit sám sebe a svůj život smyslem a radostí. Pak si ho (pod)vědomě nemůže vážit a také neváží. Nerespektuje ho. Nevnímá ho jako silného dospělého muže … protože ruku na srdce, on jím vlastně (zatím) není.

Je čas stát se znovu velkým …

Potkal jsem už stovky chlapů, kteří se snažili zlepšit svoje partnerské vztahy a pořád se jim to nedařilo, i když se makali na 110%. A hlavní důvod byl, že se pořád maximálně soustředili na vztah a pramálo na vlastní život a vlastní životní záměr a směřování. A zrovna tady bylo jediné funkční východisko. Až když se naplno zaměřili sami na sebe a na svoje pravdivé já a začali pátrat po svojí osobní vizi, až tehdy začali sílit. Až pak dokázali sami sebe naplnit smyslem i radostí. Začali být sami pro sebe zdrojem. Zdrojem vnitřní síly, životní energie i respektu. Pak se dokázali osvobodit z vlastního omezujícího vězení.

Když sami v sobě začali vnímat velikého muže, pak v nich velikého muže začaly vidět i jejich ženy a mohly je s láskou respektovat. Vztahový parazit zmizel. Objevil se dospělý muž. Vím, o čem píšu, sám jsem to zažil. Roky jsem byl ztracený, než jsem se sebou začal pracovat. Objevovat sám sebe i svoje poslání.

Jak vizi objevit?

Začnu nejběžnější chybou, kterou chlapi dělají, když začnou pátrat po svém poslání a vizi – začnou se se vší urputností dívat do světa, dívat se ven – kde že se to ta jejich vize schovává. Jenže nejdůležitější je dostat se do těsného kontaktu sám se sebou. Dívat se nejprve dovnitř. Prokopat se k vlastnímu pravdivému já – k přirozené podstatě. Právě ona velmi jasně ví, jaká je naše vize. S tím už se rodíme. Nelze to do nás zvenku nějak nalít. Máme to už všichni dávno v sobě. Jen to bývá vlivem výchovy a společenského tlaku potlačeno. Nyní je na čase to uvolnit. Naši předci, když se k tomuto zdravému jádru sebe sama chtěli dostat a napojit se na něj a tím se i spojit se svou vizí, odebírali se na několik dnů do ticha a samoty. Někam daleko mimo lidi a ruch společnosti. Mohli se vnitřně ztišit a dopřát sami sobě prostor i čas, aby vůbec mohli svou duši uslyšet a ucítit.

Udělejte to samé …

Buďte pravidelně sami se sebou. Ideálně někde v přírodě. Choďte tam se záměrem dotknout se své vnitřní podstaty. Prostě jen buďte. Udělejte si z toho rituál. Klidně každý den. Každý týden. Čistěte svou hlavu a vytvářejte v ní nový prostor pro nové myšlenky a záměry. Tyhle nové myšlenky pak dávejte na papír. Zapisujte si je. Dávejte jim volný průchod a dále s nimi pracujte. Mluvte o tom všem s někým, komu věříte a kdo pro vás může být oporou i inspirací. Najděte si ve svém okolí někoho, kdo svou vizi má, kdo už jí v sobě dokázal objevit a kdo jí dnes a denně žije.

Přeji vám hodně zdaru na vaší cestě k sobě i dál do světa … až se na ni vydáte, ozvěte se mi, jak se vám daří …

Archiv

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena