Zabiják vztahů – strach ze strachu (pro muže)

Pamatuju si na to, jako by to bylo včera. Měl jsem hroznej strach z nový práce, kam jsem měl nastoupit následující den. V obleku, v kravatě a s černým kožených kufříkem.

Seděl jsem ten večer doma a moje tehdejší přítelkyně se zdála poněkud nervní a napružená. To mi tak chybělo, pomyslel jsem si. Aspoň ona by mohla (měla!) být v klidu. A ne mě ještě takhle nervovat.

Jenže to nebylo všechno. Čím více slunce zapadalo a noc klepala na dveře, tím více se i naše atmosféra propadala do temnoty. Já a strach. Ona a nasrání.

A pak to prasklo. Vystartovala na mě, proč kazím zrovna tenhle večer a že se chovám nějak divně. Co že to se mnou je? Šla po mně tvrdě. 🙂

Vlastně ani nevím proč a jak, ale tenkrát jsem to už nevydržel a svůj strach jsem přiznal. Nebudu vám lhát, v tu chvíli jsem to bral jako svou fatální prohru. Selhání a zklamání.

A k mému strachu, že nedám nový job se přidal ještě větší strach, že teď ještě přijdu i o ni. O její respekt, uznání a asi i lásku. Viděl jsem se jako šašek v práci a ještě k tomu sám. Propadal jsem se do jakéhosi vnitřního deliria, když v tom jsem pocítil, že něco je jinak.

Blesky z jejích očí zmizely. Ne že by mi padla kolem ramen a brečela dojetím, ale něco se změnilo. Něco bylo dost jinak. Atmosféra se vyčistila, oba jsme se uklidnili a zbytek večera jsme si spolu užili.

Usínal jsem a přemítal, proč se stalo to, co se stalo … Ve finále jsem práci celkem zvládal a respekt a lásku své tehdejší ženy jsem tímto neztratil, ba naopak. Až po řadě let jsem plně pochopil, co a proč se v onen večer stalo.

Když bych to měl hrubě zjednodušit, řekl bych, že …

Ženám nevadí, když má jejich muž z něčeho strach. Ženám ale hrozně moc vadí, když ten svůj strach před nimi skrývá.

Jelikož ženy jsou bytosti moudré a vnímavé, velice dobře si uvědomují, že když muž něco skrývá a potlačuje/vytěsnuje ze svého vědomí, nikdy to nemůže vyřešit. A to, co nemůže vyřešit, ho bude po(s)tupně připravovat o jeho sílu a moc.

Ony velice správně vnímají, že takový muž vlastně před svým strachem utíká, nechce se mu postavit čelem a tím ho vyřešit. A jediný smysluplný postoj, který opravdu vede k uspokojivému výsledku je, že se strachu (a čemukoli jinému) postaví čelem.

Pak může svůj strach uvidět v plné své kráse a síle, přijmout ho a tím si otevřít cestu, jak ho zpracovat a překonat. Tenhle postup a postoj si od muže žádá vnitřní sílu a odvahu … tedy přesně to, co ženy přitahuje.

Naopak pokud muž svoje strachy a obavy schovává, žena z něj cítí zbabělost a slabost. I když by to měl být ředitel banky nebo mistr světa v boxu. A navíc žena velice správně cítí, že když muž svoje strachy skrývá, nikdy se jich z logiky věci nemůže zbavit a budou ho v něm růst a víc a víc ho ovládat … no a jaká žena ve svém srdci touží po zrovna takovém muži?

Žena chce muže odvážného, otevřeného, autentického a silného. Když ovšem cítí, že muž něco ve svém nitru skrývá a odmítá, začíná jí to náramně zajímat a přitahovat. Začíná tedy na svého drahého svým způsobem “útočit”, aby to ukázal, aby to skryté vyjádřil. Nedělá to pro to, aby mu ublížila, ale aby jemu i sobě pomohla. Když jemu se nechce svůj strach, otevřít, začne to dělat za něj.

Vím to moc dobře. Zdá se to strašlivě těžký svoje strachy otevřít sobě, přiznat si je a v sobě je přijmout ve stylu – i tohle jsem já, i tohle je moje součást. Úplně iluzorně v tom, my muži, spatřujeme potvrzení slabosti a neúspěchu … protože přeci správný chlap se nebojí a už vůbec svoje strachy neukazuje své milované.

Jak jsem ukázal výše, je to úplná blbost a velkolepá lež, které věříme a která nás ničí a připravuje o sílu i hluboké vztahy se ženami. Pokud tomuhle šílenému přesvědčení chceme dostát, musíme sami sebe pasovat do role dokonalých supermanů. To přece ženy chtějí, ne?

Ne. Muž v roli supermana není a nikdy nebude autentický. Nebude sám sebou. A muž, který není sám sebou a není autentický, není ve své síle. Jeho super role ho oslabuje a omezuje. A dostáváme se zpět na začátek … žena chce autentického muže, ne maskované maskota.

Bývá to těžký poprat se s tímhle společenským a rodinným přesvědčením o tom, co to je ten “správný” muž. Jak vypadá. Jak se má chovat. Jak a co má cítit. Co si má myslet. Jak má vystupovat.

Čeká nás všechny ještě mnoho práce, abychom tyhle staré a nefunkční vzorce opustili a s láskou jim zamávali. Abychom sami sebe a svoje emoce a myšlenky přestali před sebou i blízkými skrývat a potlačovat.

Abychom je naopak přivítali, přijali a učili se s nimi lépe a radostněji pracovat a tím vnitřně růst. Za sebe mohu říct, že to přináší obrovskou úlevu a příliv energie … a skutečného sebe-vědomí.

A pamatujte, ženy nás muže nemilují a nectí kvůli tomu, co vše před nimi dokážeme skrýt a zamaskovat, ale kvůli tomu, co vše jim ze svého nitra umíme a chceme ukázat.

Archivy

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena