Kauza Greta Thunberg aneb proč za ní stojím

Dneska ráno jsem viděl její emotivní prohlášení na půdě OSN. Bylo to naléhavé, bylo to ostré. Pro nás lidi z postkomunistických zemí, kde se oceňovalo mlčení a tichá lhostejnost, to bylo možná trochu “moc”. 

Mně se to ale líbilo, bylo to živé a bylo to ze srdce. Greta má pravdu. Nekonečný růst nás nespasí, to není východisko, to je příčina stávajícího stavu. Generování a držení pořád většího množství peněz nás také nezachrání. Peníze se nedají jíst, dýchat ani pít. 

A ani Greta nás nezachrání. Ona není spasitelka a ani se do této role samozvaně nepasuje. Jen svým způsobem bije na poplach. A na poplach se nebije potichu a velice klidně a umírněně. To by na něj nikdo nereagoval. 

Když vám hoří dům, nepíšete doma v klidu uhlazený a hyperkorektní email. Spíš vyběhnete ven a seč vám budou síly stačit budete volat o pomoc – hasičům, sousedům, prostě všem, kteří vám budou schopní pomoct. 

Přesně to dělá i Greta. Dan Přibáň napsal, že Greta je jako blikající kontrolka v autě, “jen” nám oznamuje, že máme velký problém, který bychom měli řešit. A naše vztekání a posměch nám naše auto fakt neopraví.

Ještě v tom celém vidím druhou rovinu. Při mojí terapeutické a koučovací práci s lidmi se s tím setkávám neustále. Proto mě nepřekvapuje, že se Greta pro tolik lidí stáva nepřítelem, na kterého směřují svou frustraci i nenávist. 

Ve vztazích to je nejpatrnější. Představte si vztah dvou lidí. Jeden z dvojice (třeba žena) je tak nějak zvyklá pořád ve vztahu ustupovat. Chybí jí zdravé sebevědomí a neumí si vymezit hranice, neumí říct jasně – tohle jsem já, tohle chci a tohle nechci – a pak si za tím pevně a s láskou stát. 

Muž to samozřejmě velice dobře vnímá a ví. A možná i kvůli tomu do vztahu šel – má pohodlí, nemusí se přizpůsobovat, nemusí hledat společnou dohodu, může ignorovat, přehlížet a plýtvat časem i energií. Nemusí se moc o vztah a ženu zajímat a s péčí starat … i tak to nějak bude fungovat.

A ona to beztak nějak ustojí a vydrží. 

Jenže pak se něco stane. Žena už nemůže dál ustupovat, už se nemůže dál a dál přizpůsobovat, už se nemůže nechat dál přehlížet. Její duše je tak plná bolesti a zklamání, že řekne dost.

Začne se hlásit o slovo, začne si dobývat svoje místo na slunci.

A ta nesebevědomá žena se začne měnit, začne na sobě vnitřně pracovat, začne si uvědomovat svou hodnotu, začne vidět a cítit svoje přání a svoje hranice. Její sebevědomí začne růst a najednou si ve vztahu bere svůj dlouho potlačovaný hlas zpátky. 

Začíná tedy jasně a svobodně vyjadřovat, co se jí nelíbí, co se jí líbí, co chce a co nechce. Najednou už tam není ten uťáplý človíček, ale člověk poněkud sebevědomější, který se má už natolik rád, že už si prostě nemůže nechat dál ubližovat a setrvávat ve vztahu, který je prázdný a nenaplněný. 

Jenže její partner to vůbec nevítá s nadšením. Vůbec se neraduje, že žena vnitřně zesílila, dospěla, stala se sebevědomějším člověkem a ví, co chce. 

Jediné co cítí, je strach. Strach ze změny, kterou proměna partnera automaticky klade i na společný vztah. Najednou se staré pořádky a jistoty začínají bortit. Ve vztahu začíná nějaká nová éra, která se všem ne úplně líbí. 

Proč? 

Není lepší být ve vztahu s někým, kdo je autentický, silný, sebevědomý a pevný v kramflecích? Není život s takovým člověkem po boku dobrodružnější a lepší jízda? Je. Ale tohle vědomí a nabídka kvalitnějšího života i vztahu je přehlušená strachem. 

Protože aby takový muž akceptoval změnu své ženy s nadšením a začal se aktivně a s chutí podílet na společné práci na nové úrovni vztahu, kde budou mít šanci být oba dva více spokojení a naplnění, musel by nejprve udělat nějakou vlastní vnitřní změnu. 

To znamená, musel by otevřít nějakou svou 13. komnatu a musel by se setkat se svým vnitřním strach a zapracovat na něm. Musel by začít pracovat sám na sobě, musel by mít chuť na sobě vůbec pracovat a vnitřně se rozvíjet a růst. 

Dokud se k tomu sám neodhodlá a nezačne na sobě pracovat s ochotou se vnitřně proměnit, jeho žena pro něj bude jen zdrojem problémů a tak trochu nepřítel, kterého je potřeba srazit na kolena a vrátit vše do starých kolejí. 

A tak se bude všemi možnými způsoby přicházející transformaci svojí družky zpomalit nebo i přímo zvrátit, aby se vše vrátilo tam zpátky – do starých dobrých časů, kdy si moc nevyskakovala a mě bylo docela fajn … 

Jenže mu uníká jeden podstatný fakt – minulost je mrtvá, už se tam nejde vrátit, jde jen jít dopředu. Buď využije šanci a půjde tam se svou ženou nebo tam ona bude kráčet sama, případně s někým jiným. S někým, který nebude snahu o zlepšení vztahu sabotovat a posměšně shazovat. 

Při práci s klienty vídám obě varianty. Jeden z partnerů začne růst a sílit a ten druhý takovou změnu dlouhodobě odmítá, shazuje a vztah pomalu chřadne a pak se rozpadá. 

Nebo také přes první záchvěv strachu a paniky se partner na změnu svého protějšku začne ladit. Nebouje s ní, ale naopak se inspiruje. Začne se zaměřovat do svého nitra, tam na sobě pracovat a společnými silami tvoří velké dílo. Velký vztah. Myslím, že přesně v téhle situaci jsme. 

Ti, kdo na Gretu nejvíc útočí a nejvíc se jí snaží (pod)vědomě ponížít a urazit, jsou ti, kteří mají největší strach z nastávajích změn a ze změn, které budou muset udělat v sobě a ve svém životě. 

Při tom ona nám jen ukazuje, jak moc nezdravý vztah máme k přírodě a pokud nezačneme dělat změny teď hned, vypadneme z kola ven. Země si bez nás poradí, my bez ní ne.

Více článků ZDE.

Archivy

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena