ZMETRA: Jak tři pánové vyzráli na svoje ženy

Bavili se tak tři pánové ve středním věku v metru o ženách. Seděl jsem naproti nim a byli tak hlasití, že je nešlo přeslechnout. Má zvědavost zvítězila nad mou vnitřní matkou, která mi říkala, že cizí hovory se neposlouchají. Promiň mami. Zaposlouchal jsem se a stálo to za to. 

Jak už to ve skupinách bývá, pánové si docela dobře notovali a společným jmenovatelem jejich hovoru byl pocit triumfu nad svými partnerkami a vztahy. Jak na to všechno lišácky vyzráli.

Opájeli se úžasným pocitem, že jim konečně jejich ženy daly pokoj a nic po nich nechtějí. Že to tak je daleko lepší, než když je předtím pořád něčím zatěžovali. Pořád po nich něco chtěli. 

Teď už je to naštěstí pouhá historie a doma je tolik vytoužený klid a pohodička. 

Pánové mají čas sami na sebe, jeden na lezení a druhý na svou kapelu. Třetí někde před Andělem vznesl nesmělou námitku, že jeho žena po něm sice už nic moc nechce, ale zato je nějaká divná. 

Jenže dva zbývající kolegové jeho obavy rozptýlili moudrou radou – neblbni, ty vole, buď rád, že máš klid. Vona se srovná.

Potom jsem už bohužel musel vystoupit, ale i tak jsem měl po cestě za prvním klientem dne o čem přemýšlet.

Co mě nejvíc zaujalo, byla ta ledová jistota, že když dá ve vztahu žena muži konečně klid a pokoj, nic po něm už nechce, že to je krok dobrým směrem a dělá to vztah jaksi lepším či snad snesitelnějším.

Věřím, že to je přesně naopak. Když dá ve vztahu žena muži ten bájný klid a nechá ho být, tak to s ním už nejspíše vzdala. Rezignovala. Přestala se snažit na vztahu pracovat, pečovat o něj. Přestala mít chuť vztah rozvíjet. 

Pravděpodobně protože se už delší dobu cítí vedle muže nedobře, přehlížená, neopečovávaná a braná na lehkou váhu. 

Takže pocit triumfu, který se zračil na tvářích oněch 3 chlapů z metra, spíše značil předzvěst konce vztahu. Minimálně jeho úpadek. Ze vztahu se pak stává prostředí nepohody, napětí a dříve či později i oboustranné frustrace a naštvání.

Vztah je ze své hluboké podstaty velice dynamický proces a aby se oba jeho aktéři cítili dobře, musí mezi nimi energie plynout. Ve formě emoční a mentální pozornosti, fyzických doteků, slov i jasných činů.

Pokud ovšem energie ve vztahu neplyne a delší dobu stagnuje a začíná zahnívat, podvědomě to jednoho nebo oba partnery nutí jednat, aby se do vztahu ona životodárná energie vrátila a znovu proudila. Každý se o to poté pokouší svým způsobem. Někdo vyvolává hádky, někdo vymýšlí výlety a někdo třeba začne flirtovat s kolegou.

Takže onen bájný klid, jak ho často chápeme my, často není nic jiného než pouhá rezignace a ponoření se do bezmocné skepse – nejde to změnit, lepší to už nebude. Prostě to člověk vzdá a snaží se vztah tak nějak přežít. 

Někdo v tomto dokáže přežívat dlouhé roky, klidně i desetiletí. Někomu dojdou nervy dříve a ze vztahu odchází. V našem případě se pravděpodobně stane, že si žena jednoho dne prostě sbalí svůj kufr a za svitu Slunce odejde. 

A možná to pro ní nebude zase tak těžké, protože někde uvnitř v sobě už odešla dávno. Jen potřebovala ještě nějaký čas, než se přidá i její tělo.

A tak to je ve vztazích často. I když máme pocit, že je všechno úplně v pořádku, že už nemusíme nic moc dělat, že jsme na to už vlastně vyzráli a zvítězili, tak ve skutečnosti jsme na pokraji velké prohry a řítíme se do průšvihu. 

Jen proto, že nejsme schopni situaci správně vnímat a cítit a sami sebe obelháváme iluzí “klidu a pohody”. Jsme oslepeni vlastními vnitřními problémy, strachem nebo prostou lhostejnou pohodlností a tak nevidíme a nevnímáme.

A jak to máte, pánové, se vztahy vy? Chcete klídek a pohodičku? Nebo je váš vztah místo plné dobrodružství a energie?

Chcete to umět lépe?

Archivy

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena