O vztazích, které skončí dříve, než vůbec začnou

Nevěřím, že všechny vztahy, které se dostanou do krize, jdou zachránit a znovu do nich přivést lásku, důvěru a bezpečí. Za ty roky práce s lidmi jsem vypozoroval, že existují vztahy, o jejichž konci je rozhodnuto dávno před tím, než vůbec začnou.

Třeba jako Petrův vztah. Chodil s Libuší něco přes dva roky, když jsme se setkali poprvé, abychom se pokusili z trosek kdysi krásné romance vytvořit fungující svazek. 

Pověděl mi, že z těch dvou společných let bylo opravdu krásných jen pár prvních týdnů, možná měsíců. Pak se něco zvrtlo a to, co mezi nimi bylo hezké, se pomalu (ale jistě) začalo vytrácet. 

Prvotní zamilování vyvanulo a zbyla jim jen vleklá a únavná krize. Docela záhy mi bylo jasné proč, když mi o sobě Petr začal vyprávět stylem, že ví, že není žádný krasavec a není tak inteligentní jako řada jeho kamarádů. 

Že jistě není tak přitažlivý a charismatický jako jeden kolega. Vypadalo to, že se mě snaží přesvědčit, že není nic extra. Moc si nevěřil, nahlížel na sebe velice tvrdě a kriticky. Sám sebe shazoval a i proto měl velký strach, že skončí sám. 

Že ho žádná dobrá žena nebude chtít. 

A jak se při našem rozhovoru ukázalo, už to nebyl jen strach s pochybnostmi, ale plná jistota – žádná dobrá žena přece mě nemůže chtít, co by se mnou dělala? Proč by si vybrala zrovna mě?

Proto když Petr potkal ženu, která ho zaujala a přitahovala, stáhl se zpátky a o žádný kontakt se ani nepokusil. V jeho hlavě se okamžitě vyrojily myšlenky strachu a nedůvěry, jeho sebevědomí začalo klesat ještě víc. 

Mentálně paralyzovaný se snažil sám sobě namluvit, že tahle pro něj stejně není ta pravá. Určitě bude namyšlená nebo to bude nevěrnice. Jeho mysl plná strachu nad ním zvítězila. Samozřejmě doma v klidu a bezpečí si svou pasivitu vyčítal a sliboval si, že příště už do toho půjde … jenže když to příště nastalo, nic se nestalo.

Petr moc dobře věděl s jakou ženou chce být, jen si na ní netroufnul. Místo toho si vybíral takové, které vyhodnotil jako bezpečné a kterým nebude vadit být zrovna s ním. Potom se hrozně moc snažil sám sebe přesvědčit, že vše je úplně ideální, že spolu mohou být šťastní a všechno může perfektně fungovat. 

Místo reality začal žít v iluzi, kterou se snažil za každou cenu udržet při životě. První týdny nebo měsíce ještě sám sebe dokázal účinně obelhávat, že si vybral tu nejlepší možnou partnerku, jenže potom se vždycky objevily myšlenky a pocity hluboké nespokojenosti, které se jen stupňovaly.

Jeho duše mu tím dávala najevo, že je se špatným člověkem na špatném místě a svým vlastním hlasem ho nabádala ke změně. Poňoukala ho, aby se vydal se za voláním svého srdce. 

Najednou se ale v sobě dostával do neřešitelného vnitřního konfliktu. Sice už cítil, že je ve špatném vztahu, ale pořád měl šílený strach ho opustit a pořád chtěl věřit, že to půjde nějak spravit a bude to zase ideální, protože to by vyřešilo všechny jeho problémy. 

Petr je poctivej muž, takže se svůj konflikt snažil všemožně vyřešit, bohužel vždy s tím samým výsledkem – vztah se rozpadl. Teď už i on viděl paradoxy těchto konců – když cítil, že jeho partnerka už má všeho tak akorát dost a odchází, začal jí k sobě připoutávat, jen aby neodešla … i když už věděl a cítil, že ona pro něj není ta pravá (a on ten pravý pro ní). 

Ano strach je mocný čaroděj a když ho necháme, aby nás ovládal a řídil, zavede nás tam, kde se nám to opravdu nebude líbit. 

Vlastně všechny Petrovo vztahy byly už od počátku odsouzeny k záhubě, protože byly založené primárně na strachu, skrz který si zcela neomylně vybíral jen nekompatibilní partnerky, které by ho za jiných okolností vůbec nepřitahovali. 

Kdyby se nebál a zdravě si důvěřoval, vybral by si takovou, kterou skutečně chtěl. 

Tohle uvědomění (a následná práce na sobě) mu umožnilo svůj strach a nedůvěru začít řešit a úspěšně zpracovávat. Pokud vím, dneska jeho vztah vypadá úplně jinak než ty před lety. Dokázal poslechnout svoje srdce, odvážit se a aktivně si troufnout na jednu dříve “nedostupnou” ženu a podle všeho jim to klape. 

Ačkoli podobných vztahů existuje celá řada, jedno mají společné. Jsou plné vyřčených i nevyřčených konfliktů a jsou ze své podstaty předem odsouzeny k neštěstí a úpadku. 

Jsou vytvořené ze strachu, na strachu založené i udržované a kde vládne strach, důvěře a lásce se nedaří. V takovém prostředí se nemůže dobře žít nikomu, protože strach do vztahu přivádí a spojuje lidi, kteří se k sobě nehodí, neladí spolu a velice často, i kdyby se snažili sebevíc, ladit nikdy nebudou. 

Aby pak spolu mohli vydržet, musí rezignovat na svoje přání a sny a pasivně přežívat s někým, s kým být nechtějí. To je samo o sobě frustrující a tíživé, navíc pak takoví partneři vidí chyby a příčinu svého osobního neštěstí především u svého protějšku … kdyby se on/a změnil/a, zase by vše fungovalo.

Petr to dokázal změnit a věřím, že to dokáže každý, který se pro to rozhodne a bude na svém rozhodnutí poctivě a aktivně pracovat. 

Někde hluboko v sobě máme poměrně jasnou představu, s kým chceme být. Jen ten strach nám tento vnitřní obraz dokáže velice účinně zamlžit nebo překroutit. 

Cesta ke vztahu, který je životaschopný a blahodárný, vede skrz konfrontaci právě s vlastním strachem a pochybnostmi o sobě, protože naplňující život i vztah začíná tam, kde nad námi strach přestává mít kontrolu a moc. 

Všichni chceme mít dlouhodobě fungující a příjemné vztahy. Jen docela často podceňujeme prvotní motivaci a zacílení. Místo vlastního srdce se raději řídíme strachem. 

Dobrá otázka na nový začátek může být tato …

Kdybych neměl/a strach, koho bych si vybral/a?

Další články zde.
Příležitost zlepšit svoje vztahy zde.

Archivy

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena