Jak se vyrábí emoční kastrát

Citlivý chlap. Co Vás napadne jako první, když tyhle slova vidíte nebo uslyšíte? Co si o daném chlapovi pomyslíte, když se dozvíte, že je citlivý? Mnozí nic hezkého, napadne je slaboch a chudák, který to nikam nedotáhne. Proč?

Celá naše společnost vytváří kult necitlivého muže – emočního kastráta. Kult výkonnosti, kde na city a citlivost u chlapů není čas. Je tu přece tolik důležitějších věcí, kterých musí dosáhnout a kde city jen překáží. Skvělé známky, skvělé vzdělání, skvělá práce a mzda, skvělá postava – prostě jen ty nejlepší výsledky a výkony.

Jak to celé vzniká?

Když se procházím nebo cestuji po Čechách, až moc často jsem svědkem jevu, který malé chlapce nenápadně, ale nemilosrdně kastruje. Kastruje jejich schopnost prožívat a být ve spojení sám se sebou. Kastruje jejich schopnost být přímý, otevřený a milující. Kastruje jejich schopnost se otevřeně beze strachu projevovat. Zbavuje je jejich mužské síly a zasévá do nich mindráky.

Ukázněné maminky a tatínkové, babičky a dědečkové cíleně utlumují (rozumějte vychovávají) projevy svých synků a snad ani netuší, jaké peklo jim tím připravují. Klučina v parku běhá a radostně pokřikuje. Reakce? Uklidni se a nech toho. Klučina nesouhlasí nebo se vzteká? Uklidni se a nech toho. Klučina brečí? Uklidni se a nech toho. Klučina je hlasitější než si rodiče usmyslí? Uklidni se a nech toho. Buď poslušný a hodný.

Musím se změnit, jinak mě nepřijmou

Jak si to hoch interpretuje? Nemohu si dovolit být přirozený a svobodně se projevovat. Takhle nejsem a nebudu přijatý. Musím se změnit a přijatý budu. A tak to udělá. Uklidní se a nechá toho. Následky jsou devastující.

Výsledek? Chybějící sebeláska, odmítnutí sebe sama a svých citů, malá sebedůvěra a sebevědomí, pocit nedostatečnosti, deprese a úzkosti. Z kluků vyrůstají uzavření chlapi bez bohatého vnitřního prožívání. Chlapi odříznutí sami od sebe, chladní k sobě i k ostatním. Chlapi navyklí na bezmoc a omezený život. Chlapi zvyklí se neprojevovat. Sebekritičtí chlapi plní nejistoty a pochyb. Bojácní chlapi bez koulí a bez srdce.

Jak se Honza osvobodil

Stejný příběh jako u Honzy. Honza byl velmi milý a úspěšný klient, kterému jsem pomohl odbourat blok při seznamování a posílit sebevědomí. Pamatuji si, jak za mnou přišel na začátku spolupráce, usadil se na křeslo a omluvil se –  začal si mazat ukazováček a palec mastičkou. Nedalo mi to a zeptal jsem se, co se stalo. Honza bez mrknutí oka začal líčit, jak se spálil o hrnec, když cedil vařící těstoviny. Prostě chytl hrnec do ruky a držel, dokud nebylo vše hotovo.

Proč hrnec nepoložil, když ho to začalo bolet a pálit? Zadíval se na mě s lehce nechápavým výrazem a řekl mi památnou větu – no přece to vydržím, ne? Ještě chvíli jsme se o tom bavili, než si Honza uvědomil, jak moc necitlivý k sobě je – nejen při vaření. V osobním i pracovním životě. Jak moc je v životě zvyklý to nepříjemné vydržet, i když je to zcela zbytečné. Jako malý kluk se naučil sám sebe potlačovat tak dokonale, že i pitomé špagety byly důležitější než on.

Když pukne brnění, začíná život

Když si to uvědomil, rozbrečel se. Byl to pláč velké úlevy, úplně jsem cítil jak v něm puklo velké omezující brnění a v podobě slz ho opouštělo. Začal ze sebe vypouštět to, co v něm bylo po léta pečlivě udusáno. Co následovalo, byl velký osobní přerod, cesta k sobě, cesta k vnitřnímu chlapovi, bojovníkovi.

Počátek objevování svojí přirozenosti, objevování svobody a vlastní síly. Byla radost celý proces sledovat a být mu nápomocen. Jako zázrakem bylo najednou lehké kráčet světem s otevřeným hledím. Beze strachu a pochyb sám o sobě. Otevřel se světu a ženy se otevřely jemu.

V ulitě Vás štěstí nepotká

Jak jste spokojeni se svým prožíváním, otevřeností a autenticitou Vy? Pokud ne – vylezte z ulity a změňte to. Honza se vydal na cestu, na kterou by se měl vydat každý chlap, který se chce osvobodit od omezujících bloků. Každý, kdo chce být nejen bojovník, ale i milovník. Každý, kdo se chce přestat vědomě či podvědomě potlačovat. Každý, kdo si chce dovolit cítit sám sebe, cítit svou ženu i děti, cítit a vnímat svět jako jedno velké pulzující místo plné života a radosti. Každý, kdo chce v sobě cítit tu hřejivou sílu, která slouží nejen jemu, ale i blízkým. Každý, kdo chce žít naplno, ne pouze přežívat.

 - 03/14/2016

2 chyby, které lidem brání v úspěchu

Miluju večerní Prahu a procházky v ní. Nedávný večer mě zavedl podél Vltavy až k Národnímu divadlu, kde na nádvoří trénoval mladý klučina na skateboardu. Už ani nevím proč, ale něčím mě zaujal. A tak jsem ho zpovzdálí sledoval. Pokoušel se pořád o ten samý trik. Znovu a znovu. Neúspěch střídal neúspěch … další nezdařený pokus.

Zajímalo mě, jak dlouho to vydrží a začal mu jeho pokusy počítat. 1…7 … 18 … 28 … 56 … 85 a stále pokračoval. (A to netuším, jak dlouho před mým příchodem už trénoval.)

Co dělí úspěch a neúspěch?

Udělal na mě dojem a přistihl jsem se – ač už mi byla docela velká zima – tak jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Fascinovaně jsem jeho snažení sledoval. Najednou jsem zaslechl pískání a podíval se směrem k jeho zdroji. Kolébavou chůzí se k mladíkovi blížil kamarád, něco na něj zakřičel a zamával mu.

Náš mladý skateboardista mu zamávání i hlasitý pozdrav vrátil a rozjel se k dalšímu pokusu. 86 říkám si. Rozjel se, přikrčil se na malém černém prkně a já úplně cítil jeho soustředění. Vymrštil svoje tělo vzhůru, zakmital nohami a … úspěšně trik provedl. Okamžitě jeho ruce vystřelily k nebi a začal se usmívat. Jeho radost a zadostiučinění naplnily celou ulici.

Prohraje jen ten, kdo to nezkusí znovu

V tu dobu už k němu došel jeho přítel, objali se, ťukli do sebe zaťatými pěstmi a odešli na tramvajovou zastávku. Zůstal jsem tam ještě chvíli stát a užíval si ten krátký, ale silný moment radosti, úspěchu, vítězství. 85x se rozjel a selhal. Po 86x uspěl.

Ano nevzdat se je schopnost a kvalita úspěšných a spokojených lidí. Neposlouchat vnitřního našeptávače, který nám radí – už se na to vykašli, stejně to příště zase nevyjde a jen se ztrapníš. Ten mladík se nevzdal a dokázal to. Představil jsem si kolik moudrých, zkušených a vzdělaných dospělých by to po 10x pokusu vzdalo. Další věc, která mu mohla pomoci k úspěchu, byla přítomnost jeho kamaráda. Jeho letmé povzbuzení a pozornost, troufám si říci, nemalou měrou přispělo k úspěšnému zdolání triku.

Jaké si z toho můžeme vzít ponaučení, my, dospělí?

  • Nevzdávejte se a vytrvejte. Jděte si za svým cílem, přáním, snem houževnatě, den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Mějte stále před sebou obraz, že příště se to může podařit a věřte, jednou se to podaří. Možná ne po 1x nebo 20x, ale výsledek bude stát za to. Vnitřní triumf a pocit uspokojení je k nezaplacení.
  • Nebuďte na své snažení sami. Najděte si podporujícího kamaráda nebo i cizího člověka, který bude stát při Vás a fandit Vám. Samozřejmě on za Vás skateboard nezkrotí, ani za Vás trik nepředvede, ale už jeho pouhá přítomnost, jeho nápady a energie Vás mohou k cíli přiblížit víc než si myslíte. Nemusíte být na vše sami, to není žádná ctnost. Správný parťák Vám může Vaši cestu usnadnit i zkrátit.

PS: Inspirace na Vás čeká doslova na každém rohu, netřeba ji očekávat jen na místech, která se k tomu nabízejí. Mějte oči a mysl otevřenou a budete překvapeni v kolika běžných situacích můžete spatřit něco velmi neobyčejného. 🙂

Přeji Vám úspěšné snažení!

 - 03/08/2016

Proč lidé zůstávají v nefunkčních vztazích?

Málokdo by si dobrovolně vybral strávit svůj život v nefunkčním vztahu, kde nemůže být přirozený a svobodný, ve vztahu, který nerozvíjí radost a pohodu. Ve vztahu, kde se necítí bezpečně, milovaný a přijímaný.

A přesto přesně v takových vztazích část populace tráví měsíce, roky … někdy dlouhé roky. Setrvávají na místě, kde už vlastně nechtějí být a všelijak se snaží své ne-rozhodnutí sami před sebou obhájit. Neustále ustupují a omlouvají sebe i partnera. Vše podřizují tomu, aby se jim jejich (nešťastný) svět nerozpadl.

Proč zůstávají?

Proč zůstávají v něčem nefunkčním, co je symbolicky i doslovně poškozuje? Protože si nevěří. Nevěří tomu, že by potkali lepšího partnera, někdy si dokonce myslí, že už by žádného dalšího partnera nezískali. Neznají svou pravou hodnotu a nevidí, jak skvělí opravdu jsou. No a pokud nevidí svou hodnotu, jak velká (nebo spíš malá) je jejich sebedůvěra i sebevědomí?

Někdy dokonce v hloubi duše věří tomu, že si lepší vztah nezaslouží, že ho prostě nejsou hodni. Nevěří si a proto setrvávají ze strachu ve vztahu, kde nemohou dýchat, kde je těsno, kde se cítí pod kontrolou, kde se raději podřizují … hlavně se vyhnout samotě.

Když chybí základní sebedůvěra

Proč si nevěří? Základní kameny sebedůvěry a sebevědomí se do lidského vědomí pokládají především v dětství. V době, kdy si člověk teprve utváří názor a náhled na sebe sama. Podle čeho? Podle svého nejbližšího okolí. Dá se říci, že dítě si názor na sebe utváří podle obrazu, který vidí v zrcadle, které mu poskytuje jeho nejbližší. Máma, táta, babičky, dědečkové, učitelé, sourozenci, kamarádi a další autority.

Představte si, že na svět přijde lahodné a sladké jablko. Jenže v okolí jsou samé kyselé citrony, které jablku jasně dávají najevo, že s ním není něco v pořádku. Chtějí z něj mít poslušný citronek. A tak se ze všech sil jablko snaží být dobrým citronem a vyhovět. Dívá se do zrcadla a postupně v něm začíná místo svého jablečného já vidět kyselý citron … který není sladký, který není dobrý.

Ze sladkého jablka citronem

Postupně začne žít citronový život a do světa vyráží s iluzí, že je kyselý citron a přesně podlé této představy si k sobě hledá protějšek. Myslíte, že najde partnera, který bude pečovat, milovat a hluboce oceňovat jeho jablečnou podstatu a přirozenost, jeho sladkou chuť?

Spíše si najde někoho, kdo v něm zas a znovu uvidí citron a bude se k němu chovat jako k citronu. A on mu to dovolí, přece jako citron si to musí nechat líbit. Výsledek? Oba se budou postupně v utápět v kyselině citronové.

Jak z toho ven?

Cesta pryč z kyseliny nevede přes vylepšování citronu nebo nekonečném hledání jiného protějšku, ale přes uvědomění si, že jsem jablko. Cesta vede přes přijetí sebe jako jablka. Perfektního, lahodného a sladkého. Takové jablko nebude mít nouzi o příjemnou pozornost a lásku. První krok je tedy začít sám v sobě vidět jablko … krásné, hodnotné, vyživující a žádané.

Cesta pryč z kyseliny vede přes odhalení a pochopení, za jakých okolností se jablko začalo vidět jako citron. Proč a pro koho to dělalo? Co tím chtělo získat a kam ho to dnes dovedlo? (Co ztratilo je zřejmé – vlastní svobodu a pohodu.) Až tuto iluzi jablko prohlédne a otevře oči, zrcadlo se začne vyjasňovat a ono konečně uvidí svůj opravdový obraz.

Své pravé já. Spatří svou pravou hodnotu a kvalitu. A poté si začne věřit, začne být na sebe hrdé. Začne být konečně sebevědomé a v důsledku si přitáhne partnera, který s ním bude rezonovat. Konečně vymění kyselý citron za sladké jablko.

Zaujal Vás článek a chcete se dozvědět více nebo poradit? 

[contact-form-7 id=”97″ title=”Kontaktní formulář  1″]

 - 02/29/2016
135205_103020089862759_2081155023_o (1)

Jan Pavlišta

Zažil jsem s Alešem opakované koučovací setkání a tak mohu referovat o svých dojmech. Když jsme se setkali a začali spolupracovat, první co bylo vidět, je jeho velká soustředěnost a energie upnutá na práci pro klienta a pro jeho cíl. Je až cítit, jak mu cvakají obvody, tasí jednu otázku za druhou a nenechá Vás viset v prázdném prostoru.

Nenechá Vás vydechnout a pak se dovede obrátit a v sekundě proměnit … zažil jsem to v okamžiku práce, kdy se má únava proměnila v smutek … čekal, byl přítomen … asi mu bylo více vlastní být v akci, ale dovedl mě i sobě dát dostatek času i prostoru, abych si některé věci pospojoval a sesbíral a mohl jít dál.

Pokud chcete někoho energetizujícího, soustředěného, vybaveného schopností nezdolnosti s kapacitou pro doprovázení, když se akce zastaví, je to člověk pro Vás.

Honza

 - 02/20/2016

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena