Jak se vyrábí emoční kastrát

Citlivý chlap. Co Vás napadne jako první, když tyhle slova vidíte nebo uslyšíte? Co si o daném chlapovi pomyslíte, když se dozvíte, že je citlivý? Mnozí nic hezkého, napadne je slaboch a chudák, který to nikam nedotáhne. Proč?

Celá naše společnost vytváří kult necitlivého muže – emočního kastráta. Kult výkonnosti, kde na city a citlivost u chlapů není čas. Je tu přece tolik důležitějších věcí, kterých musí dosáhnout a kde city jen překáží. Skvělé známky, skvělé vzdělání, skvělá práce a mzda, skvělá postava – prostě jen ty nejlepší výsledky a výkony.

Jak to celé vzniká?

Když se procházím nebo cestuji po Čechách, až moc často jsem svědkem jevu, který malé chlapce nenápadně, ale nemilosrdně kastruje. Kastruje jejich schopnost prožívat a být ve spojení sám se sebou. Kastruje jejich schopnost být přímý, otevřený a milující. Kastruje jejich schopnost se otevřeně beze strachu projevovat. Zbavuje je jejich mužské síly a zasévá do nich mindráky.

Ukázněné maminky a tatínkové, babičky a dědečkové cíleně utlumují (rozumějte vychovávají) projevy svých synků a snad ani netuší, jaké peklo jim tím připravují. Klučina v parku běhá a radostně pokřikuje. Reakce? Uklidni se a nech toho. Klučina nesouhlasí nebo se vzteká? Uklidni se a nech toho. Klučina brečí? Uklidni se a nech toho. Klučina je hlasitější než si rodiče usmyslí? Uklidni se a nech toho. Buď poslušný a hodný.

Musím se změnit, jinak mě nepřijmou

Jak si to hoch interpretuje? Nemohu si dovolit být přirozený a svobodně se projevovat. Takhle nejsem a nebudu přijatý. Musím se změnit a přijatý budu. A tak to udělá. Uklidní se a nechá toho. Následky jsou devastující.

Výsledek? Chybějící sebeláska, odmítnutí sebe sama a svých citů, malá sebedůvěra a sebevědomí, pocit nedostatečnosti, deprese a úzkosti. Z kluků vyrůstají uzavření chlapi bez bohatého vnitřního prožívání. Chlapi odříznutí sami od sebe, chladní k sobě i k ostatním. Chlapi navyklí na bezmoc a omezený život. Chlapi zvyklí se neprojevovat. Sebekritičtí chlapi plní nejistoty a pochyb. Bojácní chlapi bez koulí a bez srdce.

Jak se Honza osvobodil

Stejný příběh jako u Honzy. Honza byl velmi milý a úspěšný klient, kterému jsem pomohl odbourat blok při seznamování a posílit sebevědomí. Pamatuji si, jak za mnou přišel na začátku spolupráce, usadil se na křeslo a omluvil se –  začal si mazat ukazováček a palec mastičkou. Nedalo mi to a zeptal jsem se, co se stalo. Honza bez mrknutí oka začal líčit, jak se spálil o hrnec, když cedil vařící těstoviny. Prostě chytl hrnec do ruky a držel, dokud nebylo vše hotovo.

Proč hrnec nepoložil, když ho to začalo bolet a pálit? Zadíval se na mě s lehce nechápavým výrazem a řekl mi památnou větu – no přece to vydržím, ne? Ještě chvíli jsme se o tom bavili, než si Honza uvědomil, jak moc necitlivý k sobě je – nejen při vaření. V osobním i pracovním životě. Jak moc je v životě zvyklý to nepříjemné vydržet, i když je to zcela zbytečné. Jako malý kluk se naučil sám sebe potlačovat tak dokonale, že i pitomé špagety byly důležitější než on.

Když pukne brnění, začíná život

Když si to uvědomil, rozbrečel se. Byl to pláč velké úlevy, úplně jsem cítil jak v něm puklo velké omezující brnění a v podobě slz ho opouštělo. Začal ze sebe vypouštět to, co v něm bylo po léta pečlivě udusáno. Co následovalo, byl velký osobní přerod, cesta k sobě, cesta k vnitřnímu chlapovi, bojovníkovi.

Počátek objevování svojí přirozenosti, objevování svobody a vlastní síly. Byla radost celý proces sledovat a být mu nápomocen. Jako zázrakem bylo najednou lehké kráčet světem s otevřeným hledím. Beze strachu a pochyb sám o sobě. Otevřel se světu a ženy se otevřely jemu.

V ulitě Vás štěstí nepotká

Jak jste spokojeni se svým prožíváním, otevřeností a autenticitou Vy? Pokud ne – vylezte z ulity a změňte to. Honza se vydal na cestu, na kterou by se měl vydat každý chlap, který se chce osvobodit od omezujících bloků. Každý, kdo chce být nejen bojovník, ale i milovník. Každý, kdo se chce přestat vědomě či podvědomě potlačovat. Každý, kdo si chce dovolit cítit sám sebe, cítit svou ženu i děti, cítit a vnímat svět jako jedno velké pulzující místo plné života a radosti. Každý, kdo chce v sobě cítit tu hřejivou sílu, která slouží nejen jemu, ale i blízkým. Každý, kdo chce žít naplno, ne pouze přežívat.

 - 03/14/2016

2 chyby, které lidem brání v úspěchu

Miluju večerní Prahu a procházky v ní. Nedávný večer mě zavedl podél Vltavy až k Národnímu divadlu, kde na nádvoří trénoval mladý klučina na skateboardu. Už ani nevím proč, ale něčím mě zaujal. A tak jsem ho zpovzdálí sledoval. Pokoušel se pořád o ten samý trik. Znovu a znovu. Neúspěch střídal neúspěch … další nezdařený pokus.

Zajímalo mě, jak dlouho to vydrží a začal mu jeho pokusy počítat. 1…7 … 18 … 28 … 56 … 85 a stále pokračoval. (A to netuším, jak dlouho před mým příchodem už trénoval.)

Co dělí úspěch a neúspěch?

Udělal na mě dojem a přistihl jsem se – ač už mi byla docela velká zima – tak jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Fascinovaně jsem jeho snažení sledoval. Najednou jsem zaslechl pískání a podíval se směrem k jeho zdroji. Kolébavou chůzí se k mladíkovi blížil kamarád, něco na něj zakřičel a zamával mu.

Náš mladý skateboardista mu zamávání i hlasitý pozdrav vrátil a rozjel se k dalšímu pokusu. 86 říkám si. Rozjel se, přikrčil se na malém černém prkně a já úplně cítil jeho soustředění. Vymrštil svoje tělo vzhůru, zakmital nohami a … úspěšně trik provedl. Okamžitě jeho ruce vystřelily k nebi a začal se usmívat. Jeho radost a zadostiučinění naplnily celou ulici.

Prohraje jen ten, kdo to nezkusí znovu

V tu dobu už k němu došel jeho přítel, objali se, ťukli do sebe zaťatými pěstmi a odešli na tramvajovou zastávku. Zůstal jsem tam ještě chvíli stát a užíval si ten krátký, ale silný moment radosti, úspěchu, vítězství. 85x se rozjel a selhal. Po 86x uspěl.

Ano nevzdat se je schopnost a kvalita úspěšných a spokojených lidí. Neposlouchat vnitřního našeptávače, který nám radí – už se na to vykašli, stejně to příště zase nevyjde a jen se ztrapníš. Ten mladík se nevzdal a dokázal to. Představil jsem si kolik moudrých, zkušených a vzdělaných dospělých by to po 10x pokusu vzdalo. Další věc, která mu mohla pomoci k úspěchu, byla přítomnost jeho kamaráda. Jeho letmé povzbuzení a pozornost, troufám si říci, nemalou měrou přispělo k úspěšnému zdolání triku.

Jaké si z toho můžeme vzít ponaučení, my, dospělí?

  • Nevzdávejte se a vytrvejte. Jděte si za svým cílem, přáním, snem houževnatě, den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Mějte stále před sebou obraz, že příště se to může podařit a věřte, jednou se to podaří. Možná ne po 1x nebo 20x, ale výsledek bude stát za to. Vnitřní triumf a pocit uspokojení je k nezaplacení.
  • Nebuďte na své snažení sami. Najděte si podporujícího kamaráda nebo i cizího člověka, který bude stát při Vás a fandit Vám. Samozřejmě on za Vás skateboard nezkrotí, ani za Vás trik nepředvede, ale už jeho pouhá přítomnost, jeho nápady a energie Vás mohou k cíli přiblížit víc než si myslíte. Nemusíte být na vše sami, to není žádná ctnost. Správný parťák Vám může Vaši cestu usnadnit i zkrátit.

PS: Inspirace na Vás čeká doslova na každém rohu, netřeba ji očekávat jen na místech, která se k tomu nabízejí. Mějte oči a mysl otevřenou a budete překvapeni v kolika běžných situacích můžete spatřit něco velmi neobyčejného. 🙂

Přeji Vám úspěšné snažení!

 - 03/08/2016

Proč lidé zůstávají v nefunkčních vztazích?

Málokdo by si dobrovolně vybral strávit svůj život v nefunkčním vztahu, kde nemůže být přirozený a svobodný, ve vztahu, který nerozvíjí radost a pohodu. Ve vztahu, kde se necítí bezpečně, milovaný a přijímaný.

A přesto přesně v takových vztazích část populace tráví měsíce, roky … někdy dlouhé roky. Setrvávají na místě, kde už vlastně nechtějí být a všelijak se snaží své ne-rozhodnutí sami před sebou obhájit. Neustále ustupují a omlouvají sebe i partnera. Vše podřizují tomu, aby se jim jejich (nešťastný) svět nerozpadl.

Proč zůstávají?

Proč zůstávají v něčem nefunkčním, co je symbolicky i doslovně poškozuje? Protože si nevěří. Nevěří tomu, že by potkali lepšího partnera, někdy si dokonce myslí, že už by žádného dalšího partnera nezískali. Neznají svou pravou hodnotu a nevidí, jak skvělí opravdu jsou. No a pokud nevidí svou hodnotu, jak velká (nebo spíš malá) je jejich sebedůvěra i sebevědomí?

Někdy dokonce v hloubi duše věří tomu, že si lepší vztah nezaslouží, že ho prostě nejsou hodni. Nevěří si a proto setrvávají ze strachu ve vztahu, kde nemohou dýchat, kde je těsno, kde se cítí pod kontrolou, kde se raději podřizují … hlavně se vyhnout samotě.

Když chybí základní sebedůvěra

Proč si nevěří? Základní kameny sebedůvěry a sebevědomí se do lidského vědomí pokládají především v dětství. V době, kdy si člověk teprve utváří názor a náhled na sebe sama. Podle čeho? Podle svého nejbližšího okolí. Dá se říci, že dítě si názor na sebe utváří podle obrazu, který vidí v zrcadle, které mu poskytuje jeho nejbližší. Máma, táta, babičky, dědečkové, učitelé, sourozenci, kamarádi a další autority.

Představte si, že na svět přijde lahodné a sladké jablko. Jenže v okolí jsou samé kyselé citrony, které jablku jasně dávají najevo, že s ním není něco v pořádku. Chtějí z něj mít poslušný citronek. A tak se ze všech sil jablko snaží být dobrým citronem a vyhovět. Dívá se do zrcadla a postupně v něm začíná místo svého jablečného já vidět kyselý citron … který není sladký, který není dobrý.

Ze sladkého jablka citronem

Postupně začne žít citronový život a do světa vyráží s iluzí, že je kyselý citron a přesně podlé této představy si k sobě hledá protějšek. Myslíte, že najde partnera, který bude pečovat, milovat a hluboce oceňovat jeho jablečnou podstatu a přirozenost, jeho sladkou chuť?

Spíše si najde někoho, kdo v něm zas a znovu uvidí citron a bude se k němu chovat jako k citronu. A on mu to dovolí, přece jako citron si to musí nechat líbit. Výsledek? Oba se budou postupně v utápět v kyselině citronové.

Jak z toho ven?

Cesta pryč z kyseliny nevede přes vylepšování citronu nebo nekonečném hledání jiného protějšku, ale přes uvědomění si, že jsem jablko. Cesta vede přes přijetí sebe jako jablka. Perfektního, lahodného a sladkého. Takové jablko nebude mít nouzi o příjemnou pozornost a lásku. První krok je tedy začít sám v sobě vidět jablko … krásné, hodnotné, vyživující a žádané.

Cesta pryč z kyseliny vede přes odhalení a pochopení, za jakých okolností se jablko začalo vidět jako citron. Proč a pro koho to dělalo? Co tím chtělo získat a kam ho to dnes dovedlo? (Co ztratilo je zřejmé – vlastní svobodu a pohodu.) Až tuto iluzi jablko prohlédne a otevře oči, zrcadlo se začne vyjasňovat a ono konečně uvidí svůj opravdový obraz.

Své pravé já. Spatří svou pravou hodnotu a kvalitu. A poté si začne věřit, začne být na sebe hrdé. Začne být konečně sebevědomé a v důsledku si přitáhne partnera, který s ním bude rezonovat. Konečně vymění kyselý citron za sladké jablko.

Zaujal Vás článek a chcete se dozvědět více nebo poradit? 

[contact-form-7 id=”97″ title=”Kontaktní formulář  1″]

 - 02/29/2016
135205_103020089862759_2081155023_o (1)

Jan Pavlišta

Zažil jsem s Alešem opakované koučovací setkání a tak mohu referovat o svých dojmech. Když jsme se setkali a začali spolupracovat, první co bylo vidět, je jeho velká soustředěnost a energie upnutá na práci pro klienta a pro jeho cíl. Je až cítit, jak mu cvakají obvody, tasí jednu otázku za druhou a nenechá Vás viset v prázdném prostoru.

Nenechá Vás vydechnout a pak se dovede obrátit a v sekundě proměnit … zažil jsem to v okamžiku práce, kdy se má únava proměnila v smutek … čekal, byl přítomen … asi mu bylo více vlastní být v akci, ale dovedl mě i sobě dát dostatek času i prostoru, abych si některé věci pospojoval a sesbíral a mohl jít dál.

Pokud chcete někoho energetizujícího, soustředěného, vybaveného schopností nezdolnosti s kapacitou pro doprovázení, když se akce zastaví, je to člověk pro Vás.

Honza

 - 02/20/2016
12034350_10206219928078323_7050770764902194379_o (1)

Lucie Kunzová

Milý Aleši, děkuji za trpělivost, nadhled a klid, který jste mi v průběhu našeho koučingu poskytl. Díky Vašim velmi moudře vedeným otázkám jsem si zažila nespočet AHA momentů, které pak velmi rychle rozklíčovaly dané situace. Podařilo se Vám vyvést mne ze slepé uličky, a pomohl jste mi umět se zorientovat hlavně v sobě samé. DĚKUJI!!! 🙂

Lucie Kunzová

 - 01/15/2016

Malá velká překážka na cestě k pohodovému životu

Pohodový život. To je přání mnohých lidí. Trávit život s dobrou náladou. S uvolněnou myslí v uvolněném tělem. V podporujícím partnerství, kde vládne mír a harmonie. S dobrým pocitem z vlastního života. Ze sebe samého. Lidé prahnou po tom si večer říct – dnešní den byl senzační. Já jsem senzační.

Jenže mezi krásnou představou a každodenní realitou stojí mnohým lidem jedna překážka. Malý velký vnitřní kritik, který bezpečně zhatí veškeré náznaky toho, že by si jednoho dne dovolili říct – jsem skvělý a jedinečný a můj den byl senzační.

Přehnaná sebekritika a pohodový život dost dobře nejde uspokojivě dohromady. Nic na tom nezmění ani to, co si někteří namlouvají, že právě kritik je prostředek k takovému životu. Dušují se, že hlavně on je pro ně motor, motivace, palivo pro úspěch.

Opakují si větu – nikdy nebuď spokojený, jinak ustrneš. Hýčkají si kritika a bláhově věří, že bez něj by přece nedokázali, to co dokázali a co hůř, nikdy by se nedostali tam, kam se chtějí dostat.

Já v tom vidím past mysli. Je to právě kritik, který lidem nikdy nedovolí pohodového života dosáhnout, nedejbože si ho užívat. Je to právě kritik, který lidem nedovolí plně se přijmout. Nechce chyby, selhání, nedostatky, průměrné výsledky. Neumí ocenit, neumí chválit, neumí podpořit. Nedovolí lidem býti lidmi, dělá z nich po bezchybnosti toužící roboty. Kritik neumí přijímat. Pouze odmítá.

Základ pohodového života je přijetí. Sebe-přijetí. Přijetí nedostatků, chyb, selhání, ale i přijetí svých kvalit. Tedy maličkost, kterou kritik nedokáže. Pouze hřímá – přijetí si musíš zasloužit, přijetí ti dovolím, až …. budeš lepší s lepšími výsledky. K tomu ale nikdy nedojde. Kritik nebude nikdy spokojený. Nikdy nenastane situace, kterou slibuje.

Jedním z pilířů přijetí a sebe-přijetí je ocenění toho, jaký jsem. Uznání sama sebe. Dovolte si říct – jsem ok, jsem senzační, i když zatím nejsem, nemám … Proč vlastně potřebuji něco přidávat, měnit, abych se mohl přijmout? Kdo sakra rozhoduje, zda se přijmu nebo ne? ?

Chvalte se a oceňujte minimálně stejně intenzivně jako se kritizujete.

Začněte svou pozornost přesměrovávat od kritiky k chvále. Vsadím se, že i Vy na sobě může ocenit desítky kvalit, hodnot i schopností. Doporučuji Vám si je sepsat a pravidelně se k nim vracet. Dělejte to každý den, týden, měsíc. Ať si kritik říká, co chce, napište si seznam všeho, za co se oceňujete, co jste dosáhli, co se Vám povedlo, za co jste na sebe hrdí.  Buďte sobě přítelem, ne katem. Bez ostychu a pochyb. Udělejte to pro sebe. Zasloužíte si to víc než si myslíte.

 - 01/11/2016

Životní koučování a osobní poradenství. Individuální a párové konzultace.

Skupinové semináře i workshopy. Online poradna.

Sledujte mě na

Napište mi

Kontakt

Copyright 2018 Aleš Vavřinec © Všechna práva vyhrazena